Malá úvaha nad budoucím povoláním
7. 11. 2009
Na nic nebo na něco, to máš jedno, když sis usmyslel, že už pro tebe nejsem dost fajn na normální řeč kromě věčných stížností, tak na nic reagovat nemusíš.
Je blbý, když člověk neví, co chce, co by měl chtít nebo co by bylo vhodné chtít z různých hledisek. Máme několik fakt: nejde mi matika, fyzika, chemie,tělocvik, nemám ráda dějepis v žádné formě.
Jde mi angličtina a všeobecně mám talent na jazyky. Problém? Neumím je tak dobře, abych se s tím dostala na VŠ studium jazyků a taky si nejsem jistá, jestli by mě neznechutila historie jazyka a dějiny, které se na podobných oborech vyskytují. Fujky fujky.
Baví mě zdravotnictví, ve kterém jsou mizerný platy. Baví mě přednášet, ale být učitelka je jednak společensky nevýhodný status a platově asi taky nic moc. I když dva měsíce volna v létě by za to stály. A nemám ráda děti :D Vesměs mi přijdou jako hromada spratků a asi bych nebyla oblíbená.
Být lékařem by bylo zajímavé, ale nechtělo by se mi učit se fyziku, chemii a biologii extra na přijímačky, kam se ani nemusím dostat a kdyby jo, musela bych bydlet někde v prdeli kdoví s kým. 6 let. Žádná zábava. Ale zase bych pak na tom byla společensky líp než učitelka.
Další varianta byla ergoterapie, výhody jsou 3 roky studia, zkoušky jen z obecných a talentovky z VV, předměty zdá se jsou fajn. Nevýhody? Nedá se nikam postoupit, jsi prostě Bc a konec, nástavba neexistuje. A plat je taky mizerný, uplatnění nic moc, někteří ergo dělají fyzioterapii v ústavech. Leda vystudovat ergo abych něco měla a potom jít dělat něco jiného, ale to můžu i teď a nemusím chodit na žádnou školu.
Možná jsem jen blbá, možná moc náročná. Přijde mi, že se na nic nehodím, ani nemám žádný svůj velký sen.
Pokaždé po takových úvahách mám pocit méněcennosti, že uvažuju nad samýma horšíma profesema, protože na ty prestižnější mi chybí talent. Možná bych se tu chemii nadřela, ale stálo by to za to, když mě to nebaví ani na SŠ?
Je blbý, když člověk neví, co chce, co by měl chtít nebo co by bylo vhodné chtít z různých hledisek. Máme několik fakt: nejde mi matika, fyzika, chemie,tělocvik, nemám ráda dějepis v žádné formě.
Jde mi angličtina a všeobecně mám talent na jazyky. Problém? Neumím je tak dobře, abych se s tím dostala na VŠ studium jazyků a taky si nejsem jistá, jestli by mě neznechutila historie jazyka a dějiny, které se na podobných oborech vyskytují. Fujky fujky.
Baví mě zdravotnictví, ve kterém jsou mizerný platy. Baví mě přednášet, ale být učitelka je jednak společensky nevýhodný status a platově asi taky nic moc. I když dva měsíce volna v létě by za to stály. A nemám ráda děti :D Vesměs mi přijdou jako hromada spratků a asi bych nebyla oblíbená.
Být lékařem by bylo zajímavé, ale nechtělo by se mi učit se fyziku, chemii a biologii extra na přijímačky, kam se ani nemusím dostat a kdyby jo, musela bych bydlet někde v prdeli kdoví s kým. 6 let. Žádná zábava. Ale zase bych pak na tom byla společensky líp než učitelka.
Další varianta byla ergoterapie, výhody jsou 3 roky studia, zkoušky jen z obecných a talentovky z VV, předměty zdá se jsou fajn. Nevýhody? Nedá se nikam postoupit, jsi prostě Bc a konec, nástavba neexistuje. A plat je taky mizerný, uplatnění nic moc, někteří ergo dělají fyzioterapii v ústavech. Leda vystudovat ergo abych něco měla a potom jít dělat něco jiného, ale to můžu i teď a nemusím chodit na žádnou školu.
Možná jsem jen blbá, možná moc náročná. Přijde mi, že se na nic nehodím, ani nemám žádný svůj velký sen.
Pokaždé po takových úvahách mám pocit méněcennosti, že uvažuju nad samýma horšíma profesema, protože na ty prestižnější mi chybí talent. Možná bych se tu chemii nadřela, ale stálo by to za to, když mě to nebaví ani na SŠ?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář