Jak se vykládají karty
18. 4. 2007
Představte si, že je vám 16 a jste taková normální holka...
...až na to, že je o vás známo, že vykládáte karty.
Ke kartám jsem si čuchla poprvé, když mi bylo asi 9 a mamina si koupila vykládačky v Tescu. Za čas ji to přestalo bavit, ale já si s nima občas hrála. Tak nějak pořádně jsem se tomu začala věnovat, když mi bylo 12 a dostala jsem o vykládání nějaké ty knížky...a od té doby se to se mnou táhne.
Bavilo mě vykládat si z klasických kanastových, později přikoupila cikánské,mariášové, Ivy Hüttnerové, Lenormandky, ze kterých zatím moc neumím, a babina věnovala Crowleyho taroty, ke kterým si hledám tak nějak cestičku dodnes.
Karty umí hezky ukázat cestičku a navést, vyjasnit hodně věcí, akorát to chce trochu té praxe a tréninku. Je možné, že bych zlenivěla a vykládala jen příležitostně, ale to bych nesměla mít kámošky a spolužačky, protože ty jsou neskutečně nadšená klientela. Někdy doslova nedaj pokoj, dokud se nedočkaj kýženýho výkladu, i kdybych to odkládala donekonečna:-)) Na jednu stranu je to dobře...hodně dobře...protože se cvičím a pořád se učím něco nového...člověk se tak zdokonaluje. Na stranu druhou je to někdy neskutečně únavná záležitost, protože málokdo se spokojí s tím, že mu bude vyloženo jednou za čas a vcelku se žadoní docela často.
Na co se tak nejvíce vykládá? Překvapivě.. na lásku :-D . Vztahy mezi klukama a holkama a mezi holkama a holkama a holkama a kámošem jednoznačně vedou.
Další častá otázka je Jaká bude sobota, jaká bude kalba, jaký bude víkend...a tyhle otázky opravdu nemám moc ráda...jelikož si myslím, že se na ně holky ptají akorát ze zvědavosti, když se nudí, tak že TŘEBA by se mohla na něco zeptat... to si potom připadám jako pouťová atrakce.
V praxi (škole)to vypadá asi takhle: "Lorrí, vzalas dneska karty? Viď že mi vyložíš.." " A mě taky, jo?" přidá se druhá... a když to vidí ostatní, tak chtějí taky:-) takhle se dá zabít celá volná hodina i s obědovou přestávkou. Teď nechci říkat, že mi to vyloženě vadí, protože kdyby vadilo, tak bych toho prostě nechala a nedělala to.
Naopak, je docela prima usadit se v knihovně s holkama na koberec do kruhu a udělat si karetní hodinku, kdy z holek postupně leze jejich život a zvědavě se ptají karet na další vývoj, ale jen tehdy, když je nálada. Když se mi zrovna nechce poslouchat mp3 nebo si něco číst, nikým nerušena.
Někdy už ráno vím, že se mi nebude chtít, tak karty prostě neberu do školy. V takovém případě se "objedná" spousta klientely na další dva dny dopředu:-))) a když je přestanu brát do školy...tak napíšou na ICQ a přesvědčují, jak velmi je nutné, abych jim vyložila.
Někdy mám pocit, že se stanu mistrem výmluv, jen aby už mi dali všichni pokoj. Čeho je moc, toho je příliš. Ale každý den vykládat, že ty karty nemůžu najít nebo je má někdo pujčený a nebo jsem příšerně unavená, to je snad ještě trapnější, než narovinu říct: "Promiň, ale teď se mi fakt nechce."
Proč jim to neříkám častěji? Protože mám obavu, že by pak okolí získalo dojem, že jsou mi ukradení a že jsem se vykašlala na jejich problém a nechci jim pomoct. Taky nechci, aby nade mnou zvítězila lenost a já přestala trénovat, jelikož v soukromí sama pro sebe si vykládám opravdu málokdy.
Je tu riziko, že by si člověk vyložil to, co chce slyšet, a ne to, jak to tam opravdu je. Takže pokud nebudu vykládat pro druhé, brzo mi karty skončí v šupleti a to bych fakticky nechtěla.
Takže lidičky, občas mě k něčemu pokopněte a vyřvěte si ten výklad, ale neee moc často...;-)
Pokud by se někdo chtěl učit vykládat, tak tu pro něj časem přibyde manuál:-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář