Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak jsem si dneska byla koupit ladičku na kytaru, jelikož  zatím nejsem schopna ji naladit sluchem. Zamířila jsem do obchodu s hudebninama a našla jsem tam prodavače, ehm, velmi zvláštního. Připomínal Ozzáka z Comebacku. Napřed se otázal, jestli mám "přáníčko" a potom mi sdělil, že on ladí takhle a takhle. Seděl  za pultem a drnkal si na kytaru (krásnou), měl dlouhé vlasy a celkem neupravené vousy. oděv zelenohnědý, nedbalý.
Koukal se tak divně, nevyzpytatelně... beztak je to nějaký Ozzákův bratranec, jen neprodává CD, ale kytary. Chtěla jsem nějakou okolo 300, tak mi ji vytáhl, předvedl, a nešel mu otevřít kryt. Když jsem to celé sledovala, tak jen prohlásil: " Chtěla jste levnou," nekompromisním tónem.
Potom se mě ptal, jak často na to hraju, řekla jsem, že mám kytaru dva dny, takže nevím... tak protočil panenky. A na můj dotaz, co je "tohleto" (barevné trsátka), se optal, jestli si dělám srandu.
Prostě profík každým coulem... kamarád řek, že toho by chtěl vidět. No sranda.

Doma jsem se pokoušela to naladit, ale nějak to nešlo ani mi, ani veverce, nakonec se povedlo večer mamce, ona má hudební sluch a trpělivost větší jak já. Moje maličnost se naučila brnkat první tři vteřiny Metallicy, od Veverky, která to má od kamaráda:D Jak se hezky učíme, že?

Jsme si říkaly, že celé to naše snažení vypadá jako velký sitcom. Kytara mi ležela na klíně, vedle ležela ladička, na které se zmítala ručička a blikaly diodky, jak se jim chtělo. Marně jsem přemýšlela, proč mám zároveň strunu nadladěnou i podladěnou, jak mi ukazovala. Chtěla jsem levnou, že? Veverka mezitím točila čudlikama na konci kytary, podle toho, jak jsem usoudila, že se ladička umoudří. Třískaly jsme se smíchy,  to totiž jinak nešlo. Jsme obě nějak nehudební... tak jsme napsaly  kamarádovi od Veverky, aby  nám poradil. Trvalo ale dlouho, než vůbec pochopil, co se po něm chce
a nějak moc nám teda nepomoh.

Taky jsem se  večer snažila naučit aspoň dva akordy, bolí mě po těch 10 minutách prsty, jaksviňa, au au. To bude ještě sranda, snad to nevzdám dřív, než se něco naučím. Kytara je tááák krásná věc.

 Veverka mě dneska ujistila, že Ivoš si na nic z večírku už  beztak nepamatuje, že byl moooc opilý, takže jsem to přestala řešit a myslet na to. No ne tak úplně, ale z velké většiny joo.
Hodná.

A večery s videy s Mirem Šmajdou, klasika... nejlepší C´est la vie.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: Heh komentář

(Miloš Jizva Velikovský, 23. 6. 2010 1:45)

Jo a máš železný nebo plastový struny?

Heh komentář

(Miloš Jizva Velikovský, 23. 6. 2010 1:44)

Prý- kamarád řek, že toho by chtěl vidět. No sranda. , zo toho sem trochu nechápal.. Jinak to v celku ujde..

Konzultace

(Kubík, 3. 6. 2010 12:51)

Zítra odpoledne s ním budu, tak se ho na to zeptám, on je totiž na svévolné rozšiřování jakýchkoli jeho kontaktů dost háklivý. Dám ti vědět

Pro Kubíka

(Lorrina, 2. 6. 2010 19:37)

Koupila, za litr i s pouzdrem. Hodilo by se mi konzultovat to s nějakým dalším samoukem, můžeš mi dát kontakt? Budu hodná...

Wow!

(Kubík, 2. 6. 2010 17:38)

Tak kytara...Chválím, chválím. Kamarád je taky samouk a dělá pokroky. Každý má alespoň nějaký hudební sluch, takže hlavně cvič a nevyser se na to =) Á propos: jak tě napadla kytara? Koupila sis ji nebo jsi ji dostala?