Když mužští kolem touží po vašich kámoškách...
... a stát se to může, i když vaše kámošky zrovna nejsou žádné Barbie ani miss...
Jednoho dne, po několika měsících či letech psaní vám kámoš napíše, cože je to za dívčinu ve vašem profilu v přátelích, že má hezkou fotku... a zdalipak má ICQ... slovo dá slovo a ti dva si začnou psát. Oproti minulým dnům zaznamenáte výraznou změnu: ti dva se s vámi nechtějí bavit pomalu o ničem jiném, než o tom druhém...Kámoška vyzvídá věci o něm, jaký je a jak se rád baví a jak na něj... a sama se svěřuje s dojmy... nu a kámoš? Copak asi dělá on...přesně to samé, taky vyzvídá. Pomalu vás vtáhnou takříkajíc do děje a ani nevíte jak a lítáte v tom s nima. Jako prostředník, rádce, posluchač, vrba a pomahač.
Nějakou dobu je to fajn, psaní není o ničem, má to náboj, energii, stanete se centrem drbů a máte o všem přehled. Je vám dobře až do doby, než si uvědomíte: "A co já?"
Co vy? Vy jste momentálně odsunuti na vedlejší kolej. S kámošem kecáte, kecáte...než se naloguje kámoška a v ten moment se můžete jít třeba klouzat. On možná napíše, ale bude to kousek přeposlaného rozhovoru, který máte zhodnotit, nějaká úvaha nad tím druhým, kterou máte okomentovat nebo něco ve smyslu: "Já se do tý Lenky asi fakt zamiloval, týbrďo." Přitom dříve jste si uměli povídat o mnoha jiných věcech.
Ach:o)
Povzdech je na místě. Jediné, co můžete udělat, je odlogovat se a nebo házet smajly, aby se neřeklo. Snažit se navázat hovor je zbytečné.
Tenhle člověk je prostě beznadějně zamilovaný. Budiž. Stává se to. Je to normální. ALE ....... když se vám to stane podruhý za rok...jako mně...tak je to docela napytel.
Nejlepší na tom je, že ti dva kluci ( no, spíš už chlapi ), jsou kamarádi...a oba se zamilovali do mých kamarádek, i když každej do jiné.
Holka jako já si dřív nebo později začne říkat: "Tak o moje kámošky by zájem byl...ale proč to, co ti moji kámoši vidí na nich, nevidí i na mně? Taky si s nima psali, jako se mnou, ale přesto jsem zůstala jenom kamarádkou. Možná člověk potřebuje hodně talentu (psacího) na zaháčkování a zaujmutí kluka, podpořeno fešnýma fotkama. Tím nechci říct, že bych byla nějaká hnuska, ale něčím to bejt musí. Protože nic není jen tak a všechno má svůj důvod. Proč jsem vždycky v roli té kamarádky vrby... a nikdy v roli toho zbožňovaného objektu touhy? Možná na to nemám, sbalit někoho online...a ani reálně... Jako člověk zvídavý jsem se trochu poptala...co vidí na nich a co mi chybí...Odpovědi byly zajímavé - beru věci moc rozumově namísto ženských zbraní, a nebo taky Nevím, nezkoumal jsem, ale beru tě jako kamarádku.
Zjistila jsem, že existuje typ holek, který ve většině kluků a mužských obecně vyvolává pocit přátelství, rady a opory. Takové pak hrajou roli, jakou mám já. Spokojená s tím snad není žádná, kamarádka má a celý život měla ten samý problémek. Nebyla žádaná ani obletovaná, byla dobrou kámoškou do nepohody... a kámoši za ní chodili ohledně jejích spolužaček a kamarádek:-))
Možná je něco, co máme v sobě, co způsobuje naši degradaci z pěknejch holek ( a že ta kámoška pěkná je ) na pouhé bezpohlavní kamarádky...a u kluků je to podobný. Někteří kluci holku nezaujmou ani kdyby se na hlavu stavěli, zato kamarádek mají spousty. Kdybych to měla brát podle sebe, tak jejich nepřitažlivost spočívá buď ve fyzických "vadách" jako trhání hlavou, zápach z úst, měkkost, zbabělost, dolízavost, bačkorovitost....zkrátka nejsou pro většinu holek atraktivní...ale mají dobré srdíčko a jsou hodní, obětaví a naslouchaví... a možná že něco podobného vnímají kluci u nás holek - Kámošek...otázka je, v čem spočívá naše nepřitažlivost. Jako holka to opravdu moc neposoudím.