Srazy s lidma z netu
Tahle chvíle přijde skoro vždycky, pokud navazujete netové vztahy. Jednoho dne na 99% padne otázka " Tak co, kdy se sejdeme?" nebo :" Příští týden mám cestu do (doplň místo svého bydliště), co kdybychom někam zašli?" Půjdete? Máte spoustu času na rozmyšlenou. Může se ovšem stát, že vám zničehonic v poledne pípne smska:" Máte krásný náměstí, sedim v hospodě na rohu, nechceš za mnou teďka přijet?" Potom je docela na místě se rozhodovat rychle, jelikož pokud budete přemýšlet do večera a zkoušet si desatery šaty, váš protějšek se po pátém pivě sebere a půjde na poslední vlak zpátky domů. Já se tehdy sice trochu opozdila, ale přece jen to stačilo k pár hodinám milého povídání s někým, koho jsem zhruba rok a půl znala a pocit "starého známého" nevymizel ani při osobním setkání.
Vidět někoho poprvé po takové době virtuální komunikace je docela silný zážitek, pokud je vám ten člověk blízký a není to jen letmý známý, který má zrovna cestu kolem. Je fajn vnímat toho druhého konečně reálně, prostorově, tón hlasu, mimika, vůně, to jsou důležité prvky komunikace, které se v netovém světě vyskytují pramálo( výjimkou jsou skype nadšenci). Potom toho človíčka začnete vnímat i jinak.. dotvoříte si obrázek o něm a dá se říct, že konečně naplno víte, s kým máte tu čest si psát.
Říká se, že většina lidí si o tom druhém na chatu dělá iluze, otázka je, jestli to tak platí i když se doba známosti počítá na roky, protože já si sice o lidech ráda sním, představuju si je, jací jsou v realitě, co bych viděla, kdybych ho spatřila ve frontě na rohlíky, jak by na mě působil... a snažím se poskládat si z malých indicií, které prozradí, co nejkompletnější představu. Kupodivu mě překvapila jen jedna kámoška, a to tónem hlasu a mimikou, ale to bylo vzhledem k absenci skype hovorů docela pochopitelné:-)) Jinak se dá říct, že jsem se zatím v nikom nezklamala a ti lidičkové se mi v reálu jevili přesně tak, jako na chatu. Jen některé jejich vlastnosti vynikly nebo naopak byly potlačeny. Zjistíte, jak váš během letních nocí rozverný kamarád najednou působí rozumně, jaký má přesvědčivý pohled, či že holka online při smyslech (relativně) se v reálu podobá blázínkovi ( nerelativně ). Pokud ovšem někoho znáte online docela dlouho a máte k dispozici dostatek fotek, videohovory atd, pak nemůžete být zklamáni, jedině naopak.
Zatím za sebou nemám žádný větší sraz, jen soukromé obvykle ve dvou lidech, ale hodlám v nich pokračovat dále...jsou to zajímavé zážitky. Co ovšem nemám moc ráda, ale hodně kluků to upředňostňuje a praktikuje, jsou schůzky po několikahodinové známosti, kdy o sobě víte jméno, věk, bydliště a vyměníte si fotky...jistě, pro někoho možná zábavné, ale pro mě nikoli. Zkusila jsem a chybí tomu ta šťáva, kterou mají schůzky s lidmi, které už "znám", avšak jejich reálná identita je mi zatám skryta.
Prozatím je několik schůzek v plánu...s kamarádem, který se nově přistěhoval do Ostravy, avšak píšeme si občasně a tudíž sraz nijak nespěchá , další je na řadě schůzka s kámošem, který se docela stydí a sraz je několikrát odložen, tudíž na neurčito...nu, také by se našel kamarád, který by po dvou letech psaní přijel možná někdy koncem května....zdůrazňuji možná....ale zrovna na tohohle človíčka jsem zvědavá hodně, i když prvotně nejede za mnou, ale za kamarádkou a já budu jen jakýsi doplněk u cesty, protože bydlím blízko ní.
Mno a další skupinka lidiček, které bych ráda viděla, bydlí tak daleko... a maj komplikovanou dopravu sem...že se pravděpodobně nikdy neuvidíme a zůstanou jen hromádkou mile seskupených písmenek...nebo ne?