Muckání je fajn
6. 4. 2010
Když si čtu všechny svoje staré příspěvky, přijdou mi celkem stupidní a nejradši bych si za ně flákla. Nevím, proč.
Tak už je teda číst nebudu, ale chtěla bych mít dvojče, jednovaječné. Abych mohla pozorovat samu sebe a kdyžtak si fláknout. Dneska jsem měla možnost být velmi blízko jednomu sympatickému muži a dokonce se nadechnout jeho parfému, či co to bylo. Pěkné. Vyvolávalo to chutě na objetí, ale to bych se asi se zlou potázala:D
Já se vůbec ráda tulím a objímám, ale asi to moc nedávám najevo, stejně by to totiž bylo k hovnu.
Dneska jsem si tak říkala, jaké by to sai bylo, kdybych byla spisovatelka. O čem bych asi psala, jestli by se to někomu líbilo, a došla jsem k závěru, že bych asi neměla o čem psát:D:D
Ale byl by to supr pocit, mít svoji knihu a své jméno na pultech knihkupectví a svoje vlastní autogramiády a autorské čtení a rozhovory v MF Dnes :D Kdysi jsem jeden takový spisovatelský počin absolvovala, ale radši nebudu psát, jak to dopadlo. Byla to hrozná sračka a chtělo by to úpravy, ale učitelkám se to líbilo. Byla to taková zpověď jedné třináctky, nic peprného, spíš vhled do nitra duše:D:D Byla by sranda něco podobného psát teď, asi bych ale už neměla ústřední problém, jako jsem měla tehdy.
Ono všechny knihy řeší nějaký problém, pro mě by byl problém si vymyslet postavy a zápletku, uměle... ráda kritizuju okolí a lidi kolem a přitom si tiše toužím:D
Touha je zázrak, kámo, zázrak, no tak přej si, co chceš...
Prý někdy stačí si jen přát, jakože hodně přát, ale nemyslím si (ať žije negativistické myšlení:D )
Když přemýšlím, co bych řekla zajímavého, vybavím si jen samé negativní věty, kterýma akorát ostatní otrávím. Čím to, že se bojím toho, co se mi líbí?
Tenhle blog je vlastně taky zpověď jedné náctky, sice to nemá žádný příběh( ale má, pro ty, kdož sledují dlouhodobě), ale existuje to.
Tak už je teda číst nebudu, ale chtěla bych mít dvojče, jednovaječné. Abych mohla pozorovat samu sebe a kdyžtak si fláknout. Dneska jsem měla možnost být velmi blízko jednomu sympatickému muži a dokonce se nadechnout jeho parfému, či co to bylo. Pěkné. Vyvolávalo to chutě na objetí, ale to bych se asi se zlou potázala:D
Já se vůbec ráda tulím a objímám, ale asi to moc nedávám najevo, stejně by to totiž bylo k hovnu.
Dneska jsem si tak říkala, jaké by to sai bylo, kdybych byla spisovatelka. O čem bych asi psala, jestli by se to někomu líbilo, a došla jsem k závěru, že bych asi neměla o čem psát:D:D
Ale byl by to supr pocit, mít svoji knihu a své jméno na pultech knihkupectví a svoje vlastní autogramiády a autorské čtení a rozhovory v MF Dnes :D Kdysi jsem jeden takový spisovatelský počin absolvovala, ale radši nebudu psát, jak to dopadlo. Byla to hrozná sračka a chtělo by to úpravy, ale učitelkám se to líbilo. Byla to taková zpověď jedné třináctky, nic peprného, spíš vhled do nitra duše:D:D Byla by sranda něco podobného psát teď, asi bych ale už neměla ústřední problém, jako jsem měla tehdy.
Ono všechny knihy řeší nějaký problém, pro mě by byl problém si vymyslet postavy a zápletku, uměle... ráda kritizuju okolí a lidi kolem a přitom si tiše toužím:D
Touha je zázrak, kámo, zázrak, no tak přej si, co chceš...
Prý někdy stačí si jen přát, jakože hodně přát, ale nemyslím si (ať žije negativistické myšlení:D )
Když přemýšlím, co bych řekla zajímavého, vybavím si jen samé negativní věty, kterýma akorát ostatní otrávím. Čím to, že se bojím toho, co se mi líbí?
Tenhle blog je vlastně taky zpověď jedné náctky, sice to nemá žádný příběh( ale má, pro ty, kdož sledují dlouhodobě), ale existuje to.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář