Kamarádi přicházejí a odcházejí
Budiž jim k dobru, že mi nesdělují, že na blog chodí. Teď celkem možná i chápu Vendelína, který píše na blog spoustu věcí, ale odmítá odpovídat na jakékoli otázky k článkům, prostě to tam potřebuje napsat, ale nechce se o tom bavit a možná ani, abych o tom věděla něco víc, proto píše v hádankách...
Člověk je vlastně sám, pořád. V životě se mění kamarádi, kteří procházejí životem jako husy, jeden za druhým, jste si blízcí a máte společnou notu, pojí vás společní lidé a zážitky. Potom se ale dřív nebo později stane, že jeden z vás se trhne a najde si jiné, lepší lidi. Nějaké, se kterými více ladí a mají ještě společnější notu. Později také přicházejí jejich společné zážitky a seznamování s jejich dalšími známými
Vás má pořád rád, ale tak trochu jinak, zatímco dříve jste tu byli jeden pro druhého, jako nerozlučná dvojka, teď už jste tu spíš vedle sebe. Přišlo to přirozeně, vývojem. Není možné někomu nakazovat, aby byl jen s vámi nebo aby měl rád jen vás. Ale také není možné ignorovat, když vás někdo takhle opustí. Smutníte, i když tiše uvnitř. A ano, také si najdete jiné kamarády, protože je těžké být sám a celý den nepromluvit slovo.
A okolí se tiše dívá a špitá si mezi sebou, co že se to děje, protože je to nepřehlédnutelné. Jen vám to dojde až mezi posledníma.
V podstatě vás někdo "opustil" kvuli lepšímu, nebo jen jinému...pro něj vhodnějšímu? Nebo jen zábavnějšímu a akčnějšímu. Asi ani ne úmyslně. A během takového melancholického období si najdete novou spřízněnou duši, se kterou si vyrobíte i známé a nějaké ty zážitky, aby bylo o čem kecat. Je to fajn... do doby, než si jeden z vás najde někoho lepšího, třeba proto, že změní kolektiv, bydliště nebo jen životní styl.
Komentáře
Přehled komentářů
zajmavé pojednání, sice samota je pro některé lidi těžká, ale já ji chronicky vyhledávám, ale to jen proto, že vím, že se lidé ke mě vždy vrací, protože vědí, že jsem stále stejná. Vracejí se a maj nové zážitky a stále dokola zjišťují, že jistota je věc, na kterou se vždy obrátí. Asi po 5letech za mnou přijela kamarádka a když odjížděla, řekla mi, že jsem jedna z jistot, že se nezměním, že sem jen chytřejší ohledně lidí a jejich nitra. Dostala mě, ale celkem mě mrzí, že i já takoou jistotu nemám a sem odsouzená k věčné samotě :)
Člověk je vlastně sám, pořád.
(ell, 19. 8. 2009 17:59)