Já a peníze
Já a peníze, to by bylo široké téma, protože peníze vlastně provázejí všechny lidi odjakživa. Tedy, od doby, co byly vymyšleny.
Peníze mám ráda, jako dítě jsem kapesné nedostávala a co jsme dostali s bráchou od příbuzných, ukládali nám naši do skříňky, stejně nám koupili všecko, co jsme chtěli. tak dobře, všecko ne, ale nic nám nechybělo. Mamí, potřebuju to, tatí, potřebuju támto... toť vše.
Coby děcko na zš jsem nikam nechodila sedět a jíst ani sedět a pít, natož abych kupovala nějaké drahé nesmysly. Kupodivu jsem ani netoužila po značkovém oblečení, protože to doteďka považuju za vyhazování peněz. Stejně nikdo nepozná, za kolik a kde jste to koupili, pokud nemáte vyšitý obrovský nápis s logem firmy přes prsa.
Na střední jsem začla občas chodit někam s kámoškama, tak jsem začla fasovat 200 na měsíc. Na bagety v bufetu a občas pizza mi to stačilo. Ještě mi mnohdy i zbylo. Teď dostávám 300. Nestěžuju si. Bratr v prváku dostává taky 200, ale je mu to málo, protože sežere dvě bagety denně. Tudíž mu žebrovné vystačí zhruba na týden... a zbytek týdne kvílí, že má hlad a že jak si má obstarat peníze? Že smradi z jeho třídy si můžou dovolit sluchátka za 2000, ale on že nemá ani na jídlo a kde že prý je spravedlnost. Takové a podobné řeči se u nás vedou pořád, začíná to hlavně bratr...když mu dojdou money.
Abych pravdu řekla, taky na mě chodily chutě mít více peněz...ale v té době jsem nemohla najít solidní brigádu, kde bych nestrávila půl dne, nesedřela se z kůže nebo nemusela někam potupně telefonovat. Mamka, když sledovala mé snažení a hledání na netu, tak mi nabídla, že mi bude dávat finanční injekce za pomoc v domácnosti, tzn jsem se stala placenou uklízecí silou.
Výhody: nemusím nikam dojíždět, výsledky mé práce jsou hned vidět, není to fyzicky náročné, můžu se se zaměstnavatelem domluvit na čase, kdy práci vykonám a vůbec...matka není zlý šéf.
Nevýhody: když se rozhodne, že mi dávat přestane, mám smůlu a nemůžu to z ní nijak vytřískat. Taky někteří lidi to celkem odsuzujou, protože prý je to nemorální, pomáhat jen za peníze. Já si zas myslím, že je to spravedlivé, vzhledem k tomu, že bratr doma neuklidí ani svoje špinavé nádobí, natož něco dalšího. Taky to tak do budoucna hodlám na svých dětech praktikovat. Naučí se něco z domácích prací a já budu mít nožky nahoře a pak jen otevřu peněženku a bankovka změní majitele...
A kašlu vám na nemorálnost. Je to velmi praktické.